A už teď jsem připraven využít své schopnosti a dovednosti
Potkali jsme se náhodou. Upoutal mě rozvahou a spontánním jemným úsměvem. Jeho přirozený bas i srozumitelná mluva zavádí do klidu, zkrátka ví, co chce a dobře se to poslouchá. Má dobrý úsudek a působí jako zkušený a vyrovnaný sympaťák. Je opoziční zastupitel, předseda kontrolního výboru a když jsme se dostali k politice a jeho názoru na práci současných radních, odhodlaně vyjmenoval chyby, kterých se dopouští současná koalice, dokonce za hranicí předpisů a zákonů. Kritizuje nesprávné kroky starosty i radních, jejich politikaření a směle předkládá důkazy. Je rodilý Poděbraďák a není divu, že je rozzlobený na to, jak místní konšelé v nádherném lázeňském městečku hospodaří.
Stojí mu za to se angažovat, vytrvale zveřejňovat své výhrady. S partou stejně naladěných lidí založili sdružení Naše Poděbrady a vydávají vlastní názorové noviny. Inu, mimo jiné i ty jsou pro jeho nepřátele jaksi trnem v oku…
Miroslav Káninský oslaví letos v prosinci 58 let. Že byste mu tolik nehádali je jasné, protože zkrátka na sobě pořád pracuje. Jeho fyzickou vytrvalost neoslabí ani únavná vedra. Jak sám přiznal, několikrát týdně trénuje a rád chodí do sauny. Je totiž odjakživa sportovec, zvyklý spoléhat se jen sám na sebe a dobře ví, že vlastní cestu k úspěchu nelze ošálit. Založil a vybudoval dodnes prosperující firmu, pomáhá potřebným a umí naslouchat. Díky úspěchům je nezávislý a šťastný.
O to více se okamžitě nabízí otázka:
- Proč vlastně chcete být starostou?
Během posledních 4 let, ve funkci zastupitele, kdy se zúčastňuji zasedání zastupitelstva, jsem dospěl k názoru, že koalice, vedená současným starostou nevede město správným směrem. Mám určité představy, jak by se mohlo postupovat dál a mám i jiný názor na řešení problémů než současné vedení města. Mám proti němu i zkušenosti z podnikání, troufl bych si říci, že dovedu na problémy pružněji reagovat.
Poslední kapka byla ta, když jsem viděl, jak starosta Langr a radní Lukavec jednají arogantně s obyčejnými občany a úředníky. Zřejmě dospívají k názoru, že v posledních letech se situace obrací a mohou si dovolit opět to, co si dovolovali jako bývalí kariérní komunisté před rokem 89. Je to bohužel trend celostátní, já ale nechci, aby tyto tendence měly živnou půdu v našich Poděbradech.
- V čem jste lepší než Ladislav Langr?
Nemám za sebou jeho aktivní komunistickou minulost. Firma, kterou jsme s kolegou Pavlem Bažantem vybudovali je více než 25 let stabilní a tím je stabilní i moje práce. Vybudovali jsme ji z úplné nuly. Dali jsme s kolegou Bažantem každý pět set korun za jeden živnosťák a tím jsme vlastně začali. Ladislav Langr po odchodu z České televize vystřídal pozice v různých organizacích a ne příliš úspěšně. Např. pracoval jako jednatel Kulturního a informačního centra Poděbrady. Skončilo ve ztrátě. Ve ztrátě končilo i jeho další podnikání. Přesto byl v roce 2010 zvolen starostou města Poděbrady. Je typ líbivého politika a tím já nechci být. Pokud bych byl zvolen, udělám vše pro to, aby se Poděbrady staly prosperujícím městem, aby projekty, které má radnice na starosti měly tzv. „hlavu a patu“ a nebyly předražené. Chtěl bych ohlídat tok městských peněz a postupně řešit letitý problém, kterým je doprava. Nevydařené cyklostezky, parkovací systém, ucpané silnice ve středu města, chodníky. Nejsem si jistý, že nový generel dopravy, mimochodem 5x předražený tuto situaci vyřeší. Už jenom způsob jakým byl vysoutěžen a tvořen vypovídá o mnohém.
- Vím, že jste poděbradský patriot a žijete tu od narození. Zavzpomínejte trochu…
To by bylo na dlouhé povídání, pravda je, že pro mě Poděbrady mají genia loci-ducha místa téměř na každém kroku, při každém pohledu. Zářivým příkladem je skleněná kopule s pramenem (pramen Boček) Poděbradky na kolonádě s pohledem do zeleně. Všiml jsem si, že i když je všude prázdno, tak v těchto místech na kolonádě je pořád plno. Něco tam ty lidi přitahuje.
Zkrátka, to historické neopominutelné městečko v Polabské nížině už zůstane mým domovem. Vyučil jsem se na Železničním učilišti v Nymburce, pak večerní maturita, vysoká škola, vojna a potom doktorát pedagogiky. Celé toto období se točilo kolem sportu a zejména atletiky. Nejdříve jako závodník v běhu na sto metrů, můj osobní rekord byl 10,9 s a pak jako atletický trenér (sprinty, vrhy) v TJ Bohemians Praha na Vinohradech. Od té doby rád zmiňuji přísloví: „Jen běžci a milenci vědí, proč běhají a milují!“.
Rád na to vzpomínám jako na nejhezčí období v mém životě, žádné peníze vám nenahradí pocit, když vejdete na stadion a stovka závodníků tam sportujících vám řekne: „Dobrý den trenére“.
- Kolik kilometrů cca jste za svůj život ujel na kole a kolik km jste uběhl?
Na kole hodně, ani to nepočítám, ale tisíce kilometrů v mládí jsem určitě naběhal, takže jak se zpívá „…v nohách mám už tisíc mil…“
- Tuším, že pro Vás nebude jednoduché ukázat na Vaše nejvíce a nejméně oblíbené místo. Máte je vůbec?
To víte, že ano. Nejraději jsem u Labe se svým psem. Druhé mé nejoblíbenější místo je v práci vedle pošty ve firmě Kompakt, tam se cítím dobře, protože tam mám skvělé kolegy a slušně to zvládáme. Samozřejmě nemohu opomenout procházky po kolonádě v každém ročním období, ty se nikdy neomrzí a dávají mi také pocit domova. No a nejméně oblíbeným místem je pro mě v této chvíli zasedací místnost na radnici, kde se konají jednání zastupitelstva. Dnes už ani koalice není schopna hlasovat jednotně.
Považuji to tam za kus ztraceného života. Současný starosta Langr tam z nás dělá hlupáky. Zkouší, co vydržíme.
- Zmínil jste, že po roce 1993 se už sportem nedalo uživit, kam směřovaly Vaše kroky dál?
Zlákalo mě podnikání v reklamní agentuře a jsem spolumajitel tiskárny. Hlavní náplní naší agentury je podpora drobného podnikání a sociální činnost. Důkazem toho je každý rok předaných cca 50 „sociálních aut“, které pomáhají, kde je potřeba.
- Zní to neuvěřitelně, vážně zajistíte 50 aut ročně?
S kolegou Pavlem Bažantem jsme dospěli k názoru, že každá firma, která prosperuje, byť je i tak malá jako ta naše, by měla pomoci i těm, kteří nemají startovní čáru stejnou jako my. Vytvořili jsme systém, který za pomoci regionálních živnostníků a podnikatelů po celé republice umožní naší firmě zajistit těm, kteří to potřebují, 50 nových aut ročně. Věnujeme je dětským domovům a různým ústavům, které pečují o lidi nějakým způsobem postižené nebo přestárlé. Za ta léta jsme předali už více než 700 aut po celé republice.
- Kolik hodin denně pracujete?
8-10 hodin.
- Kolik hodin spíte?
Spím dobře a minimálně 8 hodin. Když mi to v týdnu nevyjde, dospím se v sobotu.
- Kde sbíráte síly a čerpáte energii?
Rád chodím do sauny a občas se jedu projet na motorce. Jinak mám to štěstí, že vlastně moje práce je mým koníčkem, že to co dělám, mám rád a nemusím to dělat jen pro peníze…
Energii pokaždé načerpám v sauně a určitě v dobré společnosti přátel.
- Jste bohatý?
Jsem tak bohatý, abych dobře zabezpečil rodinu a klidné stáří a dostatečně bohatý, abych nemusel jít do politiky jen kvůli tomu, abych si tam vydělal… Myslím si, že toto je důležité, protože politika by neměla být o „malých domů“, jak předvádějí někteří současní radní, ale službě lidem a městu.
- Co vyloženě nerad děláte?
Nerad čekám ve frontě, nerad čtu dlouhé smlouvy, nerad politikařím – což je podle mě o tom, že bych měl hlasovat pro něco s čím nesouhlasím jen proto, aby ti ostatní zase hlasovali pro mě, tzv. „něco za něco“. Toto bych chtěl z poděbradské politiky vyloženě odbourat.
- Na otázku, zda se vyznáte v lidech jste mi odpověděl, že v mužích ano, v ženách vůbec. Platí to i o té Vaší?
No, někdy mě dokáže překvapit, ale vesměs mile. ϑ Mé ženy si vážím, je tolerantní a vytváří doma zázemí klidu a jistoty. Díky ní domů spěchám a těším se. Stejně jako já absolvovala Fakultu tělesné výchovy a sportu UK, nyní pracuje na částečný úvazek v naší reklamní agentuře a také se věnuje bytovému designu. Není jednoduché při mé práci a angažovanosti se mnou vydržet a moje Jana to pohodově zvládá dodnes, dokonce mě v komunální politice podporuje. Bez ní bych to tak daleko nedotáhl. Je úžasné, že i po 31 letech manželství se umíme respektovat a doplňovat, i když občas se přežene vítr, ale kde ne? Je moje hlavní opora.
Vychovali jsme spolu dva syny, jeden vystudoval práva, druhý je profesionální trenér bojových umění.
Stále jim připomínám, že nic není v živote zadarmo. Snažím se v nich podporovat zodpovědnost a cílevědomost, aby při cestě životem byli především slušní lidé. Pravda, někdy je i rozmazluji a také lituji, že jsem na ně v jejich dětství neměl víc času.
- Jak důležitý člen rodiny je Váš pan pes?
Náš miláček je německý pinč, je to fenka a jmenuje se Ebi. Je vyloženě šťastná, když se balíme a chystáme na cesty. Rádi chodíme spolu po horách, je to prostě naše velká kámoška a člen rodiny.
- Jaké vlastnosti nemáte rád a jak snášíte kritiku?
Licoměrnost, přetvářku, nespolehlivost, nedodržení slova, nerozvážnou a rychlou změnu názoru. Nepromíjím zradu. Kritiku snáším dobře a vím, že nemám patent na rozum. Když mě někdo kritizuje, mnohdy ho naopak za to i pochválím. Je to koření ve vztazích. Často se mi vyplatilo, zamyslet se nad kritickými názory jiných a uznat, když mají pravdu.
- Kdy jste naposledy někoho pohladil?
Mou ženu o víkendu, po dlouhé túře v Krkonoších.
- Máte 13. komnatu?
Když mi umřel otec na rakovinu, byla to má největší životní prohra, protože jsem myslel, že když se o něj budu stoprocentně starat, že ho vyléčím… Netušil jsem, jak zrádná rakovina může být.
- Co Vám většinou leží na nočním stolku?
Spousta knih. Hodně čtu.
- Povídejte, jaká je ta Vaše nejoblíbenější knížka, film a proč?
Tak to se rád rozpovídám. S chutí jsem se začetl do polského spisovatele Andrzeje Sapkowského, který dříve pracoval v oblasti zahraničního obchodu a dnes je považován za jednoho z nejlepších autorů slovanské fantasy. U něj se vždycky krásně odreaguji. Je to zajímavé čtení, od povídek až po epickou sérii.
Film Dobrý ročník s oscarovým hercem Russellem Crowem mě zase zaujal tím, že vypráví příběh londýnského experta v oboru akcií, který se po smrti svého strýčka vrací na vinici, kde prožil nejkrásnější část svého dětství. Vlastně ji chce zpočátku prodat, ale posléze zjistí, že právě tam otevírá novou kapitolu svého života, v níž nalezne to, co už od dětství postrádá. A vůbec každá z postav se tady ocitne v situaci, která učiní jeho život lepším.
Přiznám se, že mám rád příběhy, kdy dobro zvítězí nad zlem, protože v životě to tak často není. Z legrace říkám, že kdybych v mládí nečetl „Vinnetoua“, Rychlé šípy a jiné knihy od Foglara, apod., tak bych neměl takový zatracený smysl pro spravedlnost a vydělal bych víc. ϑ
- Se smyslem pro spravedlnost si člověk většinou vytváří nepřátele. Máte je v Poděbradech?
Není jich mnoho. Jsem pohodový typ, většinou i bavič společnosti. Pár nepřátel mám pouze v politice. Hodně bojuji v zastupitelstvu, otevřeně říkám, co si myslím a nesnesu manipulaci a lež. Pak musím napřít sílu i proti různým přízemním vlastnostem jako je závist, hloupost až nenávist za to, že se mi a mým partnerům daří. Někteří lidé prostě pomluvám o mě věří, i když mě nikdy neviděli a nebo, když mě potkávají, tak se na tyto věci nezeptají. Mnohdy se s údivem i dovídám, že zastupuji „nějakou stavební lobby, že jsem developer, že si v zastupitelstvu řeším pouze svoje zájmy…“ atd. Ale zase na druhou stranu, je to známka toho, že se spoustu věcí snažím napravit směrem k dobrému. Jako jeden příklad uvedu Císařskou oboru, kde mám malý pozemek a snažím se jak na něm, tak i v celé oboře vylepšit odtokový systém a obnovit lužní les, který byl místem rekreace mnoha generací Poděbraďáků. Z císařské obory se totiž pomalu stává močál, stromy tam odumírají, každý se může přijít podívat. Dovídám se, že chci oboru vybetonovat a postavit tam bytovky!!!
- Mezi řečí jste se zmínil, že Vám kdosi umístil do vašeho auta gps. Proč Vás někdo sleduje?
Nic si z toho nedělám, je to běžný předvolební kolorit, jednou za 4 roky před volbami mi někdo např.poškrábe auto a soupeři chtějí vědět, kde se pohybuji a jaké mám kontakty. Chtějí také asi získat na mě nějaké kompromitující materiály. Připadá mi to v této malé komunální politice až směšné, ale některým konkurentům jde zřejmě o hodně. Myslí si, že kdyby naše sdružení neuspělo, mohli by si v komunální politice pěkně přivydělat, tak se holt snaží na mě něco získat.
- Máte strach ?
Strach nemám, už žiji poměrně dlouho a hodně jsem toho stihl. Kdyby se mi něco stalo, tak bych ztratil jenom tu kratší část života. Bojím se jen těžkých nemocí a běžně mě děsí pavouci. Jsem typický arachnofobik…
- Je pravda, že v současné době panuje na úřadě přepracovanost a strach?
Ano, je. Proto bych chtěl zlepšit i zaměstnancům jejich pracovní podmínky, čímž se zlepší i vztah úředníků k občanům města. S mnoha kolegy se shodneme v tom, že už ani občané Poděbrad moc nejeví zájem o dění ve městě. Stačí jim pěkné pozlátko a už se nestarají o další souvislosti a pro jistotu se o nich v novinách ani nepíše. Není také v pořádku, že Poděbradské noviny jsou pod taktovkou pana Langra a řada projektů slouží pouze ke zviditelnění vedení města.
- Myslíte si, že je možné,aby se v příštím zastupitelstvu sešli lidé, kteří mají opravdu zájem o prosperitu města a ne jen o své zviditelňování?
Moc si to přeji. Pokaždé, když na těch jednáních sedím, vidím a slyším převahu osobních zájmů, nezpůsobilost, neodborné názory. Většinou je to fraška, kdy se sejde několik kohoutů na jednom dvoře. Vždyť už ani koalice není schopna hlasovat jednotně. Místní politika nemusí být o stranách a uskupeních, ale hlavně o lidech, kteří mají zájem o město a občany.
- Když jsem se začetla do vašeho volebního programu, zarazilo mě, že chcete zajistit lékařskou pohotovost pro občany Poděbrad. Copak tam doposud není?
Vím, že je to neuvěřitelné, ale opravdu pohotovost nemáme už mnoho let. Když je nejhůř, musíme do nemocnice do Nymburka nebo do Kolína. Zatím jsem, bohužel, neviděl ani snahu ji zřídit v Poděbradech. Našim cílem bude zajistit lékařskou pohotovost nejdříve pro dospělé, a pak i pro děti.
- Bolavým místem lázeňského města jsou už několik let projíždějící kamiony přímo centrem. Myslíte si, že to nikdo nechce změnit nebo to vážně nejde?
Změnit to lze, stačí jen chtít. Je nutno vytvořit patřičný a permanentní tlak na ŘSD, aby povolili část dálnice D11 bez poplatku (obchvat). Ministerstvo dopravy už povolilo 11 úseků dálnic jako obchvaty měst bez poplatku a to jen za rok 2017, tak proč by to nešlo u nás? Nebylo to jen u velkých měst, jako je Praha a Brno, ale i u Berouna, Brandýsa, Kroměříže apod. Předtím než bude obchvat povolen se již rýsuje i několik překvapivě levných a jednoduchých mezikroků. Na nich v případě úspěchu začneme pracovat hned po volbách.
- Nicméně, co uděláte jako první, pokud se stanete starostou?
Pozvu ke spolupráci odborníky a spolehlivé úředníky. Mnozí z nich na úřadě pracovali. Málokdo ví, že za předchozí „vlády“ odešlo mnoho desítek úředníků (cca 100) a několik vedoucích odborů. Mnozí z nich čekají, až nastane změna, aby se mohli vrátit. Mimochodem, už jsem slyšel, že starostové z jiných měst by byli rádi, kdyby tato změna nenastala, aby jim tito úředníci zůstali na jejich úřadech.
- Jaký má být „podle Vás“ starosta Poděbrad?
Má sloužit lidem, měl by být trpělivý, naslouchat občanům, bez ohledu na jejich postavení a řešit hlavní problémy města. Měl by být nezávislý, mám na mysli i finančně, měl by být i ekonom, měl by určit směr rozvoje města, měl by být i schopný sehnat se svým týmem různé dotace a podobně. Neměl by se na lidi vyvyšovat, je to funkce, která má sloužit. Neměl by občany a úředníky města šikanovat, nějak zastřeně vydírat a lhát jim. No, zkrátka, měl by mít lidi rád.
Za rozhovor poděkovala Eva Jurinová
